Boháč z Park Avenue

Začalo to jako obyčejný den. Pak přišla drobná autonehoda. Chlap, s kterým jsem se srazila, řídil drahý vůz a byl naprosto okouzlující. Bohužel to byl také naprostý pitomec. Pohádali jsme se, kdo za to může, a jak už to tak chodí, počastovali jsme se spoustou jmen. Nakonec přijela policie a my jsme se vydali každý svou cestou. Zbytek vyřídí pojišťovny. Spěchala jsem na pracovní pohovor — na toto místo jsem se těšila. Mé nadšení se změnilo ve zklamání v okamžiku, kdy se objevil člověk, který se mnou měl pohovor provádět. Byl to chlap od té nehody. A kruci! Jasně, takže to místo nedostanu. Jenže já jsem ho opravdu chtěla. Nechtěla, potřebovala. Potřebovala jsem cokoliv, co mě vytáhne z mého současného zaměstnání a zpět k práci s dětmi. A tak, přestože byl Hollis LaCroix stejně nepříjemný, jako byl pekelně hezký, šla jsem za ním a prosila, aby mi dal šanci. K mému překvapení mě pověřil péčí