Střepy stříbrného stonku

Chci mu ublížit. Chci, aby krvácel. Chci, aby byl zlomený stejně jako on zlomil mě. Kdysi dávno byl můj svět malý a uzavřený. Všechno se změnilo v okamžiku, kdy jsem překročila Bezpečnou hranici a vyrazila vstříc zaslíbení za mužem, kterého jsem sotva znala. Chce mě. Celou. Ocitla jsem se přímo uprostřed politických machinací a musím zajistit lodě, které se postaví záplavě krvelačných netvorů, zaplavujících celý světadíl. Stačí ale jediný špatný pohyb, a vypukne válka, které jsem se snažila zabránit. Obléknu si na sebe šaty, nasadím párový náramek a obuju si boty. A to všechno udělám, protože se všichni dívají. Dívá se i on – jako by pátral po slabém místě v mém mrazivém štítu, snažil se odstranit zastřené vrstvy a odhalit mé ošklivé nitro. Je neústupný. Nehlídá se. Změnil se. Záhady se obnažují, pravda vykvétá a nejeden z nás se pod tou vahou zlomí. Pod ochromující přítěží svých dávných