← Zpět na vyhledávání
Dvůr havranů a zkázy
Eliza RaineKrálovna spoutaná stíny #1První české vydání2026
Reyna Thorvaldová je runou poznamenaná zlatonoška, která se narodila jako otrokyně Zlatého dvora. Společně se svým mentorem Lhorisem a chráněnkou Karou žije mezi sadistickými a chamtivými fae, aniž by věděla, kdo jsou její rodiče. Ve chvíli, kdy se chystá utéct od lorda Orma, který si ji vybral jako svou novou konkubínu, je palác přepaden princem Mazritem ze Dvora stínů. Mazrit je ten nejbrutálnější a nejkrutější fae z celého Yggdrasilu. Nebo se to alespoň říkalo. A nyní si přišel pro ni… Reyna netuší, proč ji unesl, proč nosí masku ani proč ji k sobě připoutal jako svou snoubenku. Jedno ví ale jistě – musí utéct. Když však princ odhalí tvář, Reyna zjistí, že pod maskou se skrývá okouzlující muž, který ji nepotřebuje jako trofej, ale jako klíč k dávné moci. A prvotní nepřátelství mezi nimi se začíná nebezpečně měnit v osudovou vášeň…
Začalo to dobře. Vlastně je to plné akce pořád se něco děje nenudíte se. Jestli si říkáte moment něco takového, ale mnohem lepšího už jsem četla tak ano. Můj problém je hlavní hrdinka. To že nám sem tam lezou na nervy to je normální. Že nesouhlasíme to je, přirozené. Jenže když je to tak že v podstatě ta hlavní zkazí celý dojem. Beru, drzá oprsklá tvrdohlavá ALE čeho, je moc toho je, příliš. Neustále opakuje jaký je princ a jeho dvůr jak se jich bojí. Přitom dělá a chová se tak že riskuje nejen svůj ale i život svých milovaných i přesto jak neustále opakuje, jak udělá vše proto, aby je zachránila. No přečetla jsem anotaci k druhému dílu a vlastně mě vůbec neláká si ho přečíst.