Město strachu

Už nejsem uvězněný v temnotě. Ale temnota je pořád uvězněná ve mně. Dokázali jsme to. Prolomili jsme brány a unikli z Výhně. Jsme venku, ale nejsme volní. Ještě ne. Celé město je uzavřené – silnice jsou zablokované a policie prohledává všechny budovy. A ještě horší je, že nás pronásledují bestie, jejichž zběsilost si nikdo nedovede ani představit. Pekelná armáda vyslaná samotným Alfredem Furnacem. Zuří válka, v níž se Furnace snaží srazit svět na kolena. Stále v sobě cítím správcův jed. Je to jediná věc, která mě drží naživu, jenže zároveň mě mění v jednoho z nich, v monstrum. Netuším, jak dlouho tomu ještě dokážu vzdorovat, než mě definitivně ovládne zuřivost a běs. Jestli brzo nenajdu nějaký lék, budu to já, kdo bude tohle město trhat na kusy a hodovat na krvi. Jestli chci být někdy opravdu volný, musím se vydat do samého srdce temnoty. Musím najít Alfreda Furnace dřív, než on najde mě